Život se se mnou nemazlí, ale strašně mě baví
Aktualizováno: 22. 9. 2022
S dluhama a v prdeli. Tak bych zhodnotila většinu svého „dospělého života“.
Neměla jsem nic. Způsob lásky mých rodičů bolel. Fyzicky. Odnesla jsem si z dětství hodně modřin. Psychicky. Odnesla jsem si pocit, že si nic nezasloužím.
Zvrácené vzorce chování. Alkoholismus matky. Dluhy otce. Násilí. Sourozenci v dětském domově. Já v pěstounské péči sice u babičky. Ale s dalším bubákem, který mě straší dodnes. Protože sexuální zneužití dítěte „přítelem rodiny“ rodina raději ututlá. A tak zbude jen pocit ponížení, hanby, studu, zmaru, nedůvěry a osamělosti. To byl svět, co jsem znala.
Měla jsem nakonec štěstí. Pán Bůh mi nadělil pud sebezáchovy a ambice. A nadělil mi lidi. Ty, které jsem potkala v dospělosti. Ukázali mi, že život může být vlastně docela fajn.
O některých mluvím v podcastu. Doslova jsem se v něm svlíkla. Málo tam mluvím o jednom důležitém člověku. Povídání o něm by vyšlo na celý podcast.
Nejvíc nesobecký a obětavý člověk, co znám. Muž s obřím M. Muž, který není žádný posera. Poslední 4 roky mi ukazuje, že i já můžu být princezna. Muž, který na mě ve všech situacích kouká s láskou. Jako na tu nejúžasnější bytost. Muž, který mne kdysi ohromil jedinou větou: "Klidně dobyj její hrad, ale udělej to tak, aby si tě pak zvolila za krále."
Poslechněte si mou osobní zpověď.