Bere kotvu, bere roha, bere killy aneb #Praguechamps
Aktualizováno: 9. 8. 2022
Jediná událost tohoto druhu u nás. Poprvé. Největší. Světové úrovně. Podívaná pro fanoušky a zážitek pro celou českou League of Legends scénu. O2 Universum zažilo akci, která se, doufám, bude konat každý rok a pomůže esportu na cestě mezi mainstream publikum. A pomohla by esportové scéně u nás jako takové. Protože událost bohužel ukázala prstem na důvody, proč Evropa a svět neberou náš gamingový trh vážně. Ještě máme co dohánět.
Covid nám toho hodně vzal a jednou z těch věcí byly offline eventy. Svět esportu a progamingu je světem bez hranic. O to víc si užívá pozornosti každý turnaj, který se může odehrávat na živo před diváky. Covid tohle změnil a vykolíkoval nám hranice. Dva z tureckých hráčů se kvůli vízům nemohli účastnit jinak, než připojení na dálku.
Adrenalin. Soustředění. Nervozita. A obrovská vlna podpory od fanoušků. To drtivá většina hráčů na pódiu zažila poprvé. Až na ty dva. Bez ohledu na to, komu jsem fandila, všichni hráči mají můj respekt. Protože pro často náctileté kluky to je i tak velký tlak. A hrát před natřískanou O2 Universum halou pro ně asi nebylo snadné. Stejně, jako pro naši moderátorskou partu. Dali to. Mohou na sebe být všichni hrdí. A je fuk, jestli vyhráli nebo ne. Nadchli mě všichni..
Kvituju především fakt, že se do turnaje mohl kvalifikovat opravdu jakýkoliv tým. I ti nejobyčejnější kluci si mohli vyzkoušet, jestli mezi nimi opravdu není pětice netušených talentů a měli šanci probojovat se do finále. S ohledem na stav gamingu u nás není překvapením, že boj o titul #Praguechamps se odehrával jako taková malá předehra před finálem letního splitu „Mastercard Hitpoint Masters“.
O finále bojovaly naše aktuálně nejlepší tuzemské týmy. Pardubický Dynamo Eclot porazil liberecké obry Sinners. Pražský souboj se odehrál pod diktátem týmu Entropiq, který převálcoval druhého giganta a historicky nejúspěšnější tým u nás eSuba. Entropiq následně přejeli francouzští Gamers Origin.
Celý Prague Champs moc pěkně rozebrala moderátorská parta ve svém pořadu RiftCzech. Velmi trefně pojmenovali to, co bylo zjevné. Prohra Entropiqu s francouzským týmem Origin ukazuje, že nabušené sebevědomí na Evropu stačit nebude. Rozdíl ve hře byl fatální. A 3:1 skončila výměna jenom proto, že Origin jednu hru pustilo. Prostě si to chtěli užít pro zábavu a i tak měli EIQ dost namále.
Entropiq si odnesl nádhernou trofej a finanční odměnu za poražení tří rivalů. Odměnu pro absolutního vítěze si odvezl tým francouzský. Nelze si nevšimnout, že logo hlavního sponzora a organizátora nesly i dresy francouzských hostů. Tedy konkrétně logo Komerční banky a General Societé. Aneb sponzor organizuje, sponzor se stará se vším všudy.
Já si svátek League of Legends užila, jako laický divák, který doma oplývá jedním nadějným kouskem potomka, který by se docela brzy na takovém turnaji mohl objevit. A sní o tom zejména můj 16 letý MIDař, který je aktuálně členem jednoho z historicky nejdéle působících týmů u nás, tedy v týmu Inside Games.
Nerozumím do detailů zákulisnímu dění české scény a jsem od něj oproštěna jak pohledem novinářů, tak pohledem týmů a hráčů. Jsem prostě jenom #pařmamka, která dodnes hraje hry a pomáhá vlastnímu synovi na jeho cestě. A že to je a bude cesta trnitá, to je nasnadě. Svět gamingu je mladým a velmi progresivním oborem. Ale je to trh malý, tím spíš u nás. A konkurence je obří. Navíc je to kariéra „na chvíli“.
Pokud se syn do dvou let nedostane mimo ČR, živit se profi hraním nebude. V ČR to na uživení úplně není. A prohra Entropiqu s francouzským celkem potvrdila, o čem čeští hráči jen neradi slyší: úroveň českých týmů i celé Hitpoint ligy je taková amatérská „for fun liga“. Něco jako okresní přebor. A to říkám se vším respektem k faktu, že majitel české ligy Hitpoint Ondřej Báča, i majitelé našich aktuálních týmů, jsou srdcaři a dali League of Legends u nás všechno. Jenom mám trochu pocit, že jsme usnuli na vavřínech. Chtělo by to z úrovně organizace, kterou jsme viděli od pořadatelů, i od samotného Hitpointu, udělat nový standard v rámci české ligy. Protože to zjevně jde.
Prague Champs pro diváky pojali organizátoři na české poměry opravdu velkolepě. Musím říct, že vyprodané O2 Universum mě překvapilo. A zároveň jsem byla mile potěšena, že gaming zdaleka není záležitostí „dětí a puberťáků“. Řekla bych, že divácky byla tato část publika v menšině. V hledišti dominovali lidé ve věkovém rozptylu 20 až 35 let. A našla celá řada nás oldskůl fanoušků, které už na občance svrbí i 4 křížky.
Mikoláš Tuček, dlouholetý moderátor a ambasador gamingu, nás provázel celé dva dny chvílemi, kdy se zdánlivě nic nedělo. On sám je tak silná osobnost české herní scény, že jenom kvůli němu stálo za to tam být. A nutno říct, že je málo akcí, kde si na svou „celebritu“ sáhnete, prohodíte pár slov a ona celebrita se netváří, že ji to obtěžuje. Mikoláš je prostě borec, který umí a zůstává v duši klukem se srdcem na správném místě. Od organizátorů sázka na jistotu a jsem vlastně ráda, že se nesnažili o kohokoliv jiného. Tohle fungovalo a bude to fungovat kdykoliv znovu.
Stejně tak musím kvitovat sestavu komentátorů, kterou všichni gameři a fanoušci důvěrně znají. David „Davkouny“ Vogel je rozený showman a vždycky se postará o skvělou zábavu. Věřím, že se jedná o vycházející moderátorskou hvězdu, kterou budeme časem i ve velkých médiích vídat často.
Vedle něj nikdy nezapadne Tomáš „Mortsche“ Anděl, který zná hru League of Legends velmi dobře a divák z něj má pocit, že má dobré analytické postřehy. Ostatně sám býval progamerem a věřím, že i o něm ještě hodně uslyšíme.
Pánové v tandemu se zkušeným matadorem české esport scény a vlivným gamingovým influencerem Petrem „Xnapy“ Jirákem udělali skvělou show. Ostatně Xnapy dokázal několikrát roztleskat narvané Universum minimálně stejně silně jako kdyby na pódiu byli třeba Kabáti. Pecka atmosféra.
Analytický vhled a srdíčko pro papírově slabší týmy projevil Jan „Kangae“ Sekanina. Skupinku komentátorů uzavírá Filip „Fortanu“ Růžička. Tihle borci ostatně dlouhodobě táhnou kvalitu a koukatelnost streamů na Twitchi. Alespoň za mě rozhodně ano.
Ostatně musím vystřihnout poklonu za maximální připravenost pánů na Prague Champs. Protože neodpustím si drobné popíchnutí: v rámci Hitpointu bývá hodně znát, komu komentátoři fandí. A občas si na vrub méně oblíbeného týmu nebo hráče neodpustí poznámku, která je spíše rejpavá než vtipná. A čas od času jde znát slabší příprava a neznalost týmů a hráčů. Zejména v naší academy Challengers lize. Ale chápu. Nejsou prachy. Je tam hlavně láska k vlastní práci.
Asi už jsem moc „dospělá“ a občas mi ta vyšší míra profesionality chybí. Tím spíš když vím, že kluci to umí a umí to královsky. Protože zase jako, do koho já tu rýpu: viděli jste někdy poslední dobou mluvit lidi v TV? Já jo a vím, že tihle kluci nemaj tolik průpravy, vzdělání a nevím čeho všeho a jsou stejně boží. 💛
To je ostatně jedna z těch věcí, co mám na celém gamingu ráda. E-sport produkuje multitalenty. Ti kluci začínaj ve 12 nebo 14 tím, že sedí u PC a umí kulový. Postupem času se naučí minimálně angličtinu. Pokud chtějí na poli gamingu uspět, naučí se velmi rychle networkovat, budují si vlastní hráčskou značku na sítích. Prohlubují své komunikační a marketérské znalosti. Chtě nechtě musí zakusit, jak funguje byznys. Musí se v brzkém věku rozhodovat často o zlomových momentech své budoucí kariéry. Třeba už v 16 nebo v 18 letech.
Ruku na srdce: kolik z nás dospěláků má pocit, že je na prahu čtyřicítky úplně v háji a neví co se sebou. Bez kouče nebo poradce na kariéru jsme mnohdy ztracení. A tihle kluci jsou na prahu ryzí dospělosti vybaveni zkušenostmi, kteří jejich vrstevníci budou ještě dalších deset let sbírat. Protože sotva dokončují školu. Aha.
Tak to je malá vsuvka pro ty rejpaly, co tvrdí, že gaming ničí dětem životy. Řekla bych, že to bude podobné, jako když šprtům ničí život třídní svalovec s vymletým mozkem. 😎😁
O show a zábavu se postarali nejen moderátoři, ale i skvělá příprava organizátorů. Skvěle osvícená stage, famózně navržená scéna, nádherně zpracovaná videa, to vše se postaralo o naprostý wow efekt a chuť si ten víkend užít. Pořadatelé nás vtáhli do dění a výkony na stagi nás nepustily až do nedělního večera. Tak mrkněte na videa a dejte si malou ochutnávku, která vás třeba navnadí na příští rok.
Nedokážu posoudit, zda to je chyba organizátorů nebo o to nestály týmy, leč moje překvapení byla absence týmových stánků. Tím spíš kvituji eSuba stánek. Takový offline herní svátek se v našich končinách neděje zas tak často, aby na tom týmy finančně vykrvácely. Ale jak říkám, třeba za to organizátor chtěl majlant. A s ohledem na fakt, že český gaming, navzdory obecnému mínění, není zas tak plnej velkorozpočtových organizací jako je třeba Entropiq nebo Sinners, mohu se mýlit.
Každopádně, já bych si přála poznat své hrdiny, pokecat, vyfotit se a s chutí bych jim udělala pořádnou promo masáž, když bych fotky sdílela na sítích. A jsme zase u toho. Ta komunikace. Chceme do světa. Chceme do mainstreamu. Ale pořád si jedeme tak nějak pro sebe. Pro tu maličkatou komunitu. Hráči hráčům.
Bylo fajn potkat v chodbách Universa žluťásky v dresech týmu Inaequalis.
Entropiq fanoušci někde posbírali fandítka v barvách týmu a jejich zdroj jsem za celé dva dny neobjevila. Velká škoda. A za mě jedno z těch organizačních mínus, které vnímám očima prostého fanouška.
Každopádně #Praguechamps jako první akce v ČR tohoto druhu dopadla na výbornou. A vše, co chybělo či lehce přebývalo jsou nakonec jen drobnosti, na které se časem zapomene s důvěrou, že další ročník bude ještě o chlup lepší, vymakanější a užijeme si tu fantastickou atmosféru.
Protože česká esport scéna je výjimečná jednou věcí: silnou a soudržnou komunitou. Dokáže ocenit dobrou herní akci svého týmu stejně silně jako dobrou akci protihráče. A fanoušci jdou po matchi společně na pivo (nebo limču v případě těch nezletilců), aniž by je musely hlídat kordony policajtů. Aniž by se pak ožralí váleli někde po ulicích. Aniž by po prohraném zápase demolovali vlastní stadion. Aniž by se matky musely bát o své dcery, protože zhulenej a ožralej chuligán je schopný čehokoliv.
Akce byla bohatá na networking mezi progamery i amaterskými hráči. A lidé tu k sobě byli překvapivě slušní. Jakoby na chvíli zapomněli na věčné půtky na discordech. :)
Musím ocenit týmy. Já bych nervama na tom podiu pošla. Profi soustředěný výkon. Obrovská týmovost a nasazení. A navzdory únavě, kterou věřím, že kluci museli cítit, když jste je potkali na chodbě, usmívali se. Bylo znát, že si atmosféru bez ohledu na výsledek, užívají. Většinu kluků neznám osobně. Neznám je víc, jako postavičky, které se skrývají za profily na Twitteru či Discordu. Kluci na mě udělali dojem. Budoucí profíci. Věřím v to. Mám své více či méně oblíbené týmy. Čert to vezmi. Kluci podali výkon pod tlakem eventu, před zraky tisíce diváků.
Celý Prague Champs provázela videa, medailonky. Takže hráči se mnohdy poprvé v životě museli pitvořit na kameru. Fotit se. Působit jako profi tým, který si zaslouží být v TOP 4 a bojovat o možnost zahrát si.
Běžně jejich hru sleduje pár nižších stovek na Twitchi. Někdy ani to ne. Jsou zvyklí komunikovat pouze mezi sebou. S takovou masou fanoušků se nesetkali. Poprvé v životě čelí realitě profi gamingu v celém jeho rozsahu. Už to najednou není jen o pár vtipných tweetech nebo výměně názorů ve stínu Discordu. Najednou vás vidí obrovské množství lidí v situaci, ve které jsou zejména poslední tři covidové roky hráči sami. Pánové, máte můj obrovský respekt.
Věřím, že odměna pro amatérský tým „Nesnáším Lolko“ byla stejným zážitkem. (Pozn. autorky: pokud jste tu hru někdy hráli, nebo jste někdy hráli TFT, pochopíte, že všichni hráči jsou de facto masochisti a RIOT games je nejvíce prosperujícím sadistou na poli gamingu a název amatérského týmu vás nepřekvapí.) Sponzoři věnovali účastníkům volné kvalifikace bootcamp s Esubou a další drobnosti. To partu mladých talentů může být obrovskou motivací, podobně jako pro další kluky a holky, kteří se v profi gamingu chtějí najít.
A já doufám, že mi můj syn někdy odpustí, že mě strašně baví život na sociálních sítích a i když tuším, že si ho kamarádi ze světa League of Legends kvůli agilní matce občas dobírají, že mi to jednou odpustí. Protože já mu strašně fandím a věřím, že na své cestě uspěje. Že jednoho dne nebude sedět v hledišti jako divák. Bude sedět u PC na pódiu a fandící dav ho požene vpřed.