Chudé bohaté oběti digitálu
Jste zkažení dobou. Ano, i vy. Na vás se koukám taky. Patříte do obří škatule, kde se dobrovolně rochníte se všemi, kteří mají pocit, že na online světě stojí a padá jejich byznys.
Nespočítám, kolikrát jsem tento rok slyšela: „Potřebujeme nové zakázky, stagnuje nám byznys, nábor, prodeje…“ Doplňte si tam to svoje. A obsah je král a my to chceme. Očekáváme, že za tři měsíce si budeme přehazovat nový kšefty vidlema. Za půl roku si budeme válet šunky v Dubai na pláži a na šedou smutnou covidem a blbou náladou prolezlou kotlinu českou prostě zapomene. A protože už to poběží vlastně samo a Lůca a její Citroni, nebo jiná banda podobnejch blbečků, budou psát jak vzteklí a tak já budu boháč. A to všechno prosím pěkně za cenu blížící se platu ukrajinské uklízečky před 15 lety.
Sedím s potenciálním klientem. Vykládá mi o sobě. O svých letitých zkušenostech z korporátu a té éře, kdy vydělával dvě kila a tři káry měsíčně. Odešel. Podniká. A strašně se diví. Dřív se všichni mohli přetrhnout, aby se namazali lubrikantem od hlavy až k patě a hladce mu v duchu řitního alpinismu zajeli hluboko do …kapsy.
Dneska na jeho korpo moudra frontu nikdo nestojí a počet klientů se dá počítat na Frantu a Pepu. To jsou ti dva dříve korpo klienti, se kterýma se skamarádil na golfu o láhev dvanáctileté whiskey lépe než s jinými. Uvěřil, že je ho pro ten korporát, dvě kila a tři káry měsíčně škoda. Protože oni společně tomu světu ukážou, jak se má dělat byznys. A bude mít kilo, káru a tři baráky měsíčně.
A teď tu sedí expert, který neumí dělat byznys. Vlastně se mu ani nechce, protože na obrážení telefonního seznamu a takovou tvrdou ryzí akviziční obchodničinu je příliš „pan někdo“. To je pod jeho úroveň. To v korporátu vždycky dělala banda nějakejch mladejch blbečků a on přišel, až když ten klient něco chtěl.
Sedí naproti mě a čeká, že digitál ho spasí. Obrazil všechny networkingy. Všem nacpal vizitku a jak básničku odříkal „výtahovej pitč“ a kochal se vlastní velikostí. Obrazil všechny zadarmo webináře na téma „Jak na Facebooku / LinkedInu / Instagramu (nehodící si škrtněte, chybějící doplňte) vydělat svou první miliardu bez práce“ a teď tu sedí naproti mě a dívá se na mě s povýšenou arogancí a pohrdáním. Protože on je někdo.
„Takže vy mi Lucie tvrdíte, že 20 příspěvků měsíčně a to okolo vám zabere 40 hodin práce měsíčně a chcete za to 65 tisíc a ke všemu máte tu drzost mi říct, že se o to stejně budu muset starat a nezbohatnu?“
Kdyby mi řekl rovnou, že jsem v jeho očích úplně blbá kosočtverec, ušetřil by nám oběma čas bez nutnosti absolvovat tenhle teatrální výstup.
Zvykli jsme si na výkon. Vidíme reklamy velkých zajetých značek a máme pocit, že když někde zmáčknu kouzelné PPC tlačítko, že mi na účtech sociálních sítí přes noc naskáčou tisíce lajků a na účtu statisíce peněz.
Máme pocit, že když si třeba tady na LinkedInu vytvoříme sociální bublinu a lidé nám tam chodí v podobě lajku a souhlasných komentářů validovat naše sebežroutský pindy, že jsme superhvězdy a sami sebe utvrdíme ve falešném pocitu vlastní důležitosti a úspěšnosti.
„Jsem skvělej. Já to vím. Osmdesát lidí mi na to dalo lajk a ten Franta Vopršálek, ten to i okomentoval. A ten dává komentáře jenom těm nejlepším.“
No ty vole, to mi dloubni pod žebro, jestli takhle dneska vážně přemýšlí podnikatel.
Mám to štěstí a smůlu zároveň, že mě digitál živí. Dřepět na sockách a číst všechny ty výžblepty a analyzovat je, to je mým denním chlebem.
Ty skutečně byznysově úspěšné od těch druhých rozeznáte snadno. Ti první jsou hodně vidět. Ti druzí taky. Ti první toho o sobě hodně nakecaj. Ti druzí taky. O těch prvních mluví i jiní. Třeba jejich zákazníci v referencích nebo za ně mluví výsledky práce. Ti druzí… Aha.
Vezmu si na paškál jako příklad svého kamaráda Radima. Už skoro před třema rokama zaplavil LinkedIn komunikací na téma vyjednávání a organizuje tréninky vyjednávání pro veřejnost.
I pologramotné byznysové opici musí dojít, že jeho podnikání rozhodně nestojí a nepadá na tom, jestli se někdo ze zdejších LinkedIn závisláků přihlásí na jeden z tréninků. Jádro jeho byznysu bude někde jinde. Když se podívám do obchodního rejstříku, rozeberu si, o čem a jak mluví, musí mi dojít, že to je člověk, jehož skutečný příjem se odehrává mimo svět sociálních sítí.
Komunikace a celkově existence v online světě pro podnikatele jeho gardu je nástroj, který v očích všech zvyšuje hodnotu jeho značky. Protože značka je to, co si o někom šuškáme, když u toho není.
Pravdou je, že Radima lidi milují, nesnáší, obdivují, nedůvěřují mu, rejou do něj a bez ohledu na všechno tohle, shodneme se, že nikdo z nás nemá pochybnost o úspěšnosti jeho podnikatelských aktivit. Dneska jsou to takřka stovky lidí, kteří chodí a říkají „s Radimem jsem pracoval a byla to pecka“. Kdo z vás to má?
Proti tomu jsou tu podobní experti, šamani, lektoři, poradci a byznys bůstři. Je fuk, jestli se etablují jako experti na vyjednávání ve verzi 10.8, budování byznysu druhých, ačkoliv ten jejich za nic nestojí. Koučink života druhých, protože řešení vlastních problémů je příliš velká emocionální zátěž. Vyplňování kolonek v profilu na LinkedIn, protože uživatel je debil a neví, že po kliknutí na tlačítko „upravit profil“ si skutečně upraví profil. Nebo si myslí, že píší ty nejlepší texty na světě, ačkoliv na ty cancy stejně není nikdo zvědavej.
Pravdou je, že ani 50 příspěvků měsíčně od nejvíc slovutnýho, cenami ověnčenýho nebo božsky étericky působícího nebo nakysle sarkastickýho copywritera vám nespasí byznys, který vám nefunguje, protože vám se vlastně makat nechce.
Nepřivede vám 30 nových lidí do firmy, protože si stejně celej trh dávno šušká o tom, že jedinej skutečnej benefit práce u vás je nakonec jenom to avizovaný kafe a zbytek je jenom v řadě další blbě placená práce od nevidím do nevidím a k tomu je šéf magor.
A už vůbec vám zázračně nezačnou naskakovat miliardy na účet jenom proto, že vám některá ze zdejších LinkedIn celebrit okomentuje příspěvek. Ti aktivní lidi jsou tady aktivní, protože oni sami chtějí někomu nacpat služby, který nikdo nechce a nebo tu prostě zabíjí čas a dělaj si z nás a zbytku tady toho online cirkusu bohapustou prdel.
Zázraky na počkání a nemožné do tří dnů. To je představa aktuální instantní doby, která tlačí na výkon. Všichni chtějí všechno hned a nikdo nechce čekat, investovat a makat. Dívám se na podnikání firem, protože se sama učím podnikat. Obrázek, který vidím mi vypaluje oči.
Obchodní ředitel chce doručit uzavřený obchod po 3 měsících spolupráce, ačkoliv standardně je délka obchodní cyklu u jeho produktu 6 až 9 měsíců. Děláš digitál, tak se snaž.
HR hledá lidi už rok a půl. Na inzerát na jobsech se hlásí sotva 10 lidí měsíčně. Protože pracovní i mzdový podmínky by nebyly terno ani před dvaceti lety. Děláš digitál, tak koukej doručit 100 životopisů do týdne a pokud se ti to povede a já si někoho vyberu, možná ti i zaplatím. Za toho jednoho.
Já jsem vyhrál zakázku za 400 tisíc. Abych ji získal, dřel jsem na tom já a můj tým 3/4 roku a musel jsem zajet nejednomu korporátníkovi hluboko do útrob, aby to klaplo. Ty o tom teď budeš psát a přivedeš mi takových kšeftů do půl roku deset. A pokud ne, debil seš ty a ne já.
Nemám žádný kšefty, sedím u kompu, píšu ty příspěvky, jak radí social mágové všeho světa. Snažím se, abych vypadal důležitej jak sáňky v létě. A byznys mi stagnuje. Takže ty pro mě teď budeš makat půl roku zadarmo, protože já tvou službu potřebuju. A nebo ještě líp, já ti budu radit, jak máš dělat svůj byznys, aby ti fungoval, ty o tom budeš psát a budem oba v pohodě. Hlavně o tom nikde nebudeme mluvit, abych nevypadal blbě. Já o tom budu mluvit jedině tehdy, když mi to tvoje psaní nepomůže. To se zase jako postarám o to, aby se všichni dozvěděli, jakej ty seš neschopnej pisálek. Jo ty chceš prachy? Za co? Vždyť to máš za chvíli napsaný a stejně u toho kompu bys seděla tak jako tak. Tak nekecej a šlapej brázdu.
Opravdu žasnu, jak lidi, kteří sami dělaj službovej byznys a živí je převážně jejich hlava, znalosti a zkušenosti, zkouší na druhé podnikatele, které živí podobný princip, tyhle vychcálistický habaďury, za který schovávaj vlastní neschopnost.
Nedávno jsem přišla za svým kamarádem a nenapadlo mě mu říct: „Hej, kámo, potřebuju tvoje služby, jsme kámoši, dej mi slevu.“ Ano. Jednáme spolu o podmínkách spolupráce. Jsme podnikatelé. To k tomu patří. Když mi poprvé řekl svou cenu, říkám: „Kámo, teď na tebe nemám, musíme počkat cca půl roku. Pak mi to do cashflow zapadne víc.“ Nenapadlo by mě za ním přijít a říct: „Kámo, nemám teď prachy, tak že se známe, budeš pro mě makat zadara a z čeho zaplatíš lidi, kteří na tom všem budou pracovat, to je vlastně tvůj problém.“
Reklama je dřina. I ta onlinová. Výkon je super boost, špatnej základ. Digitál je jedna z cest pro podporu dobře postavenýho byznysu. Pokud vám to ale uvnitř hnije, jdete dělat reklamu leda naleštěný bídě. Sebelepší reklama hovno v hezký krabičce neprodá. Teda vlastně prodá. Jenže lidem brzy dojde, co jim prodáváte a řeknou si to.
Upozornění: Podobnost s reálnými osobami nebo firmami je čistě náhodná. Pokud se v tom někdo najde, je to problém toho, jak o sobě přemýšlí. Nikoliv problém toho, jak já píšu. Při psaní umřela tabulka čokolády. Nesuďte mě. Jsem jenom přepracovanej unavenej Citron s vytříbeným smyslem pro sarkasmus a jízlivost se závislostí na cukru.