Píšu celý život. Komunikaci a obchodu se věnuji více než 15 let.

Vidím ji jako dnes. Malou vyzáblou holčičku. Sedí na zemi v koutě velkého temného pokoje. Prstem klouže po stránce tlusté knihy. Řádek po řádku. Hltá každé slovo. V jejích velkých hnědých očích se zračí vzrušení. Nadšení. Láska. A možná... a možná i trochu strach. Na bílou stránku se naráz řítí obrovská slza. Dopadne na list papíru a roztříští se. Drobné kapičky vypadají jak lesklé korálky, co se rozkutálí po listu papíru všemi směry. Dívce v hlavě běží film. Film, který si sama vytváří

s každou další větou. Příběh o slavíkovi, který krásně zpívá. Zpívá pro lásku. A pro lásku i zahyne.

​

První kniha, kterou jsem přečetla sama. Ještě jsem nechodila do školy. Byla to povídka Slavík a růže od Oscara Wilda. Dřív mi četla babička. Byla knihovnicí

ve vědecké knihovně Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Už můj praděda byl knihař. Stejně jako můj děda, můj táta i moje máma. Vyrůstala jsem

s knihami. Od dětství vím, že slova mají kouzelnou a ohromnou sílu. Rozpláčou vás. Rozesmějí. Slova ve vás budí ty nejniternější emoce a nejhlubší pocity.

​

Od té doby jsem přečetla stovky knih. Napsala tisíce textů. Vždy s jedním jediným cílem. Vzbudit ve čtenáři touhu a vášeň. Chuť zažívat a objevovat.

Nenávidět i bát se. Chuť žít a milovat. 

​

Takové texty píšu. Takové texty napíšu i pro vás.